Musicalnet.cz

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Creative Commons License
Email Tisk

Dědeček automobil sviští Mladou Boleslaví

Hlasatel komentuje automobilový závod ve francouzském DourdanuMuzikál Dědeček automobil inscenovaný k oslavám výročí 100 let Městského divadla Mladá Boleslav měl v sobotu 21. 11. 2009 své 2 premiéry. První byla, na pražské poměry, v nezvyklých 10:30, bohužel bez naší účasti. Druhou, slavnostnější premiéru, mělo dílo Adolfa Branalda a Radka Balaše v 19:00. A na té jsme samozřejmě nemohli chybět. I z toho důvodu, že náš fotograf Michal Škvor byl oficiálním fotografem divadelního programu i fotografií na scéně.

Nutno podotknout, že oslavy tohoto jubilea divadlo, a s ním i celé město Mladá Boleslav, pojalo vskutku slavnostně. Divadlo všem divákům nadělilo velice náročný a povedený muzikál Dědeček automobil. Mladý Laurin coby učedník u knihkupce A radnice na daru také nešetřila. Divadlo dostalo částku rovných 75 000 000 korun na velkou rekonstrukci a postavení úplně nové malé scény.

Velice hezkým překvapením byla pro všechny osobní účast dcery pana Adolfa Branalda. Velice elegantní tmavovlasá dáma. Dcera pana Branalda se před představením moc krásně rozhovořila o svém tatínkovi, který již bohužel nemohl adaptaci svého díla zhlédnout. A  přinesla si s sebou jednu malinkou věc. Zvoneček z pozůstalosti Josefa Kajetána Tyla, kterým zahajoval svá představení, a který mu zvonil i na pohřbu. A zazvoněním na tento, pro všechny milovníky divadla, velice cenný artefakt zahájila představení muzikálu Dědeček automobil.

Muzikál samotný jsem již komplexněji popsal při návštěvě první projížděcí zkoušky - ZDE. Od té doby udělali všichni na díle ještě hodně a hodně práce. Zkoušková herecká nejistota se změnila ve velice sebevědomý divadelní projev. Všichni herci si byli naprosto jistí, co a proč hrají. I ty, mnou v prvním článku tak zavrhované zcizovací scény, nakonec nevyzněly tak trapně, jak jsem se obával. A byly vcelku vtipným zpestřením. První úspěch mladoboleslavské dílny - kolo ''Slavia''I choreografie se z občasného tápání při zkoušce transformovala do celistvého tanečního projevu, bez jediné chybičky.

Scéna a kulisy mě svou efektností dostaly již při zkoušce. Nejinak tomu bylo i nyní. Snad jen jedna jediná věc se oproti minulému zhlédnutí nedodělané inscenace posunula o pár kroků zpět. Scéna, kde je mladý František Projsa u generálního ředitele v kanceláři, se mi na zkoušce zdála naprosto geniální. Zlaté rámy dokreslující luxus, jeden veliký rám, za nímž stojí Ota Jirák, co by obraz Hraběte Kolowrata, se změnila při premiéře v nehezký kýč. Stačil k tomu jeden malý detail. Do prázdných zlatých rámů vyvolávajících pocit luxusu umístit zvětšeniny fotografií z muzikálu. Do kanceláře generálního ředitele se Laurin a Klement - díky nim je Mladá Boleslav automobilovým městem opravdu nehodí veliký "živý" obraz Hraběte Kolowrata a hned vedle něho fotka v sépiové barvě s hercem držícím řídítka s předním kolem.

Veliký skok udělalo i zvukové aranžmá. Ovšem onen skok ještě nestačil na to, abych byl naprosto spokojen. Scény sice měly potřebnou energii, hudba a zpěv byly vyvážené a žádnou z písní zvuk vysloveně nezazdil, ale co vysloveně tahalo za uši, byly příliš nárazové přechody mezi mluvou a zpěvem. Místo toho, aby zvuk přirozeně a postupně nabíhal, tak z ničeho nic naskočil. A herec, který do té doby mluvil normální intenzitou hlasu najednou, na začátku písně, jakoby vykřikl. Což mi bylo sice trošku nepříjemné, ale nutno podotknout, že se to stalo pouze na pár místech hry a byl to opravdu jen jediný nedostatek, který jsem na zvuku shledal.

Bez jediné chybičky se ukázal celý lightdesign. Náročné přechody z plně nasvíceného jeviště do šedomodré imitace staré fotografie problikávali s naprostou přesností. Kužely světla dopadalyPan Klement při cestě do Francie na herce v pravý čas a nikdy se nestalo, že by se zpívající postava ocitla takzvaně "ve tmě".

Na zkoušky muzikálu Dědeček automobil měl celý tým Divadla v Mladé Boleslavi zhruba polovinu času než je u podobně náročných inscenací obvyklé. A i přesto se jim podařilo vytvořit dílo, za které by se ani v nejmenším nemusela stydět specializovaná muzikálová scéna v Praze. Návštěvy muzikálu Dědeček automobil určitě nebudete litovat. Je to ideální příležitost pro rodinný výlet do města, které má velice bohatou automobilovou a kulturní historii.

 

Radek Balaš - "Je to muzikálové leporelo"

Dědeček automobilPovedená scéna - pomatený inženýr nabízí svou elektrickou vážku je muzikál o starých strojích, o veteránech. Jaký je Váš vztah k veteránům?
To je vlastně paradoxní, protože já jsem od malička k autíčkům a technice všeho druhu nijak netíhnul. Na druhou stranu to známe nejen v divadelních kruzích, ale každý muž je to dítě, které si chce hrát. Myslím, že mi to říkal Váš kolega Michal. Jeden krásný fór a já si na něj teď vzpomněl. Jaký je rozdíl mezi mužem a dítětem? Je to jen v tom, kolik ty hračky stojí. Což je krásné. Tím pádem se dostávám k jádru věci. Samozřejmě režisér je člověk, který se zabývá tím, že má určité sny, představy, iluze, které si potom hodí na papír. A když má požehnání. Je šance ty bláznivé nápady realizovat. Tak je účasten toho zázraku, postupného zrození inscenace, která se na konci procesu objeví v celku. Fascinující na tom je, a to v divadle obzvlášť miluji, že každá inscenace umírá se svou reprízou. To umírání je ale důkaz života. Je to taková klasická opozice.

Radek BalašA teď se vrátím k těm autíčkům. Na začátku byl jenom nápad. Mladá Boleslav - 100 let. Oslovilo mě divadlo, abych se na tom nějak podílel. Víc jsme o tom nevěděli. Hledali jsme různá témata. Vraceli jsme se ke starším nápadům, protože my jsme tady uvedli, minimálně na reprízovost velice úspěšnou inscenaci Vančurovi Josefiny. Kterou se kdysi tohle divadlo otevíralo. A představte si, že v těchto malých mladoboleslavských podmínkách to udělalo 96 repríz, což je na oblastní divadlo úplně fascinující. A v tom procesu hledání jednou přišel pan ředitel a povídal, že by možná měl jeden nápad, jak spojit 100 let divadla a současně, aby to byla pocta lokalitě. Abychom vyzdvihli, to co tady bylo slavné, co proslavilo Boleslav i světově. Co kdyby to byl Dědeček automobil. Tak jsem si přečetl knížku, znovu, protože jsem jí četl už kdysi jako kluk. Připomněl jsem si film Alfréda Radoka.

A to je právě to krásné a paradoxní. Ve věku 44 let jsem těm autíčkům propadl. Václav Klemet oznamuje, že se bude vyrábět mottocykletaA od té chvíle jsem již brouzdal po internetu a hledal jsem si opravdu stará autíčka. Měli jsme to ohromné štěstí, že jsme to slyšeli ještě z úst pana Branalda, ve věku téměř 98 let. Který popisoval a vzpomínal na Alfréda Radoka, na jeho asistenta režie Miloše Formana a na velká a slavná jména.

Jak na Vás působil fenomenální spisovatel Adolf Branald při osobním setkání?
Pořád z něj vyzařovala obrovská osobnost. Takže jeho základní znaky osobnosti. Což je evidentní inteligence. On se pořád v bezmála 98 letech vyjadřoval v plnohodnotných literárních větách. Jednu z prvních jsem si zapamatoval. Řekl: "Víte, v době, kdy mi jsme psali knihy. Tak pro nás to pořád ještě byla beletrie a víte co je to beletrie? Bel leter. Krásný dopis, krásné písmo. A dneska, když se na ty novináře dívám, copak to je krásné písmo?" Tak si takhle hnedka dloubnul do současnosti.

Pan Klement objevuje krásy PařížeJe to člověk neobyčejně, i v jeho věku, zvídavý. Zajímal se o to, jak ta věc bude vypadat. Každého z nás se vyptával a my jsme mu popisovali svoje pocity. A samozřejmě podstatná část toho setkání se odehrávala ve sféře vzpomínání. Vyprávěl nám o tom, proč a za jakých okolností vznikla knížka. Jakým způsobem vypracovávali film. A tady stojí za to zmínit. Když byl vybrán režisér Alfred Radok, jiná geniální osobnost, tak učinil jeden zajímavý krok. My jsme ho taky použili v tom dnešním přestavení. A proto je v programu napsáno s přihlédnutím k filmu Alfreda Radoka. Totiž ta původní novela Adolfa Branalda neobsahuje vůbec žádný milostný motiv. Knížka je opravdu přísně o autíčkách. Jediná ženská postava je tam teta Agáta v Paříži, ale to je postava spíše komická. A když Alfred Radok měl natočit film, do kterého dávala peníze i francouzská produkce, tak řekl: "Pane Branalde, nedá se nic dělat. Pro film musíme mít lovestory."

Generální ředitel továrny Klement a jeho bývalí kamarádi a kolegovéA vymysleli to tak, že se na tři týdny sejdou v Dobříši na zámku, a že napíší filmový scénář. Pan Branald nám vyprávěl. "Tak jsme se tam sešli a pan Radok si přivedl nějakého mladého kluka. Asi 20 mu bylo. On mi ze začátku hrozně lezl na nervy. On se nám toho pořád montoval a pořád nosil nějaké nápady a já už jsem potom i tomu Alfredovi říkal. Proboha proč tohleto. A on pořád né, poslouchej ho, protože on má dobré nápady. A já jsem musel po týdnu uznat, že spoustu těch nápadů bylo pěkných. A zapadly přesně do toho filmu. Jak on se jmenoval? Miloš Forman to byl."

Mladý redaktor při rozhovoru se starým Františkem ProjsouTakže když si vezmete, že pan Branald pracoval s 20 letým Milošem Formanem. Budoucím světovým režisérem, jehož věhlas daleko přesáhl i ten věhlas třeba Alfreda Radoka i Adolfa Branalda. Tak samo o sobě tahle konstelace lidí musela vést k tomu, že film patří k předním a velice zajímavým filmovým dílům éry, ve které vzniknul. Myslím si, že ten Radokovský podíl je na tom filmu geniální.

Mluvil jste o sobě jako o režisérovi Dědečka automobila, ale vy nejste jenom režisér? Co vše jste na inscenaci dělal a vlastně proč jste si vzal na sebe tak náročný úkol?
Náročné to je vždy. Ať děláte jakýkoli přesun, transformaci, posun z nějakého jiného media do divadelního jazyka. Protože můžete transformovat novelu, román, film, televizní inscenaci. Vždy je to náročné. Je tam tendence použít původní medium a jenom přebírat dialogy. Většinou to tak nefunguje a vy musíte vymyslet jiný klíč.

Stáj Griffon - vítěz Dourdanského závoduAle vrátím se k otázce. Ona to zdaleka není moje první práce, už na konzervatoři jsem jako studentík s kamarádem Pavlem Nečasem z divadla Na Fidlovačce založil studentské divadlo. Od té doby jsem se pokoušel psát. Mám na svém kontě několik celých her. Nějaká ocenění. V roce 94 jsem dostal cenu Alfreda Radoka za hru, kterou jsem potom dělal se studenty na Janáčkově akademii múzických umění. Dnes dopoledne tady byl umělecký šéf z Plzně, Roman Meluzín, který mi slavnostně přišel oznámit, že Plzeňská Kniha džungle dosáhla 50 repríz. Což je náš společný muzikál s Ondřejem Brouskem. S Ondřejem Brouskem jsme napsali také jiný, velice úspěšný muzikál, který byl donedávna uváděn v Praze v Divadle Broadway, Adéla ještě nevečeřela. Takže ona to není zdaleka první záležitost.

Figuruje tam ovšem jeden člověk, který je hodně důležitý a klíčový. Musel bych se, ale vrátit ještě o nějakých 6 až 7 let zpátky, do divadla v Hradci králové, kde jsem byl tenkrát osloven Vladimírem Morávkem, jiným to vynikajícím režisérem. A byl jsem osloven v tom slova smyslu, abychom vytvořili muzikál, který bude mapovat historii divadla Semafor. Oslava prvního Vondřichova úspěchu.A společně s Vladimírem Morávkem a jedním ze zakladatelů divadla Semafor, velkým to básníkem českým a geniálním textařem Jiřím Suchým jsme napsali muzikálovou hru Dobře placená procházka. Na základě toho jsem byl osloven Jirkou Suchým a několik let jsem se Semaforem spolupracoval.

Což považuji za krásná učednická léta. Pokorně jsem se snažil. Uši, oči otevřené a hodně jsme se sblížili. Takže, když jsem hledal klíč jak vlastně Dědečka automobila rozpohybovat divadelním způsobem, tak tomu pomohla náhoda, že jsem někde uviděl písničku George Gershwina s textem Jiřího Suchého. A maje jeho texty ve velké úctě, začal jsem se pídit po tom, jestli neexistují ještě jiné písničky. Zjistil jsem, že ano. Mluvil jsem o tom s Jirkou Suchým a on mi řekl: "No jasně, já jsem řadu různých jazzových písní otextoval, je potřeba je jenom dohledat." Takže jsem kutal, kutal, hledal a najednou se jich ukázala celá řada. A současně s tím se ukázalo, že otextoval hodně písniček George Gershwina.

Hrabě Kolowrat vyhrál závod i na svém cestovním vozeTam se začaly ty kleště potom uzavírat do toho, myslím, že šťastného kruhu, na jehož jednom pólu stojí Adolf Branald s novelou a na druhém pólu stojí George Gershwin s obrovskou invenční muzikou, která se dá poslouchat i dnes a je stále báječná a s úžasným bonusem, že je to otextováno přímo od Jirky Suchého. Samozřejmě, že on neměl čas, aby nám nějaké věci dodělával, takže musím se přiznat, že jsem pár věcí ještě dotextovával. Mé texty jsou "Boleslavský pokrok", "Firma Laurin a Klement" a potom to jak nahazuje Frantík motor. To jsou vlastně takové tři lokální motivy a ... Proč jsem to vlastně vyprávěl?

No právě jste mi malinko utekl od otázky. Ptal jsem se, co vše jste měl krom režie v inscenaci na starosti a proč jste si vzal na sebe tak těžký úkol?
Joo..už vím. Už jsem si to vybavil. Tak ono to má svou logiku. Bylo to proto, že jsem koncipoval a dával dohromady řadu Hrabě Kolowrat na návštěvě u své tetičky cestou na závod ve Franciirůzných vrstev, které by v tom propojení měli působit celistvě. Já rád a často spolupracuji. Vytvářím díla i v určitých tandemech. Teď musím říct, doufám, že se to zadaří. Dali jsme dohromady zajímavé trio. Společně se skladateli, ale i herci a to je na tom to zvláštní. Společně s Ondřejem Brouskem a Ondřejem Brzobohatým máme báječný nápad na muzikál. Je to taková idea. Teď ho začínáme dávat dohromady. Tomu našemu týmu říkáme 3B - Brousek-Brzobohatý-Balaš.

A tím se snažím vysvětlit, proč jsem cítil tu povinnost ujmout se toho úkolu sám. Protože samozřejmě vycházelo se z Branalda, musely se koncipovat texty Jiřího Suchého, některé dopisovat. A tak si myslím, že autorský podíl není tak masivní, ona je to spíše mozaika. Ani nevím, jestli to otiskli do programu, ale v tom původním divadelním textu je napsáno, že je to muzikálové leporelo. Francouzska Nannett dělá oči na čecha Františka ProjsuA to si myslím, že je dost výstižný význam. Protože je to vlastně jakási skládačka. Kousek Branalda, kousek Gershwina, malinký stín Radoka, do toho texty Jiřího Suchého, choreografie, písničky, situace, gagy. Dohromady by to měl být takový zábavný večer, který by se měl přibližovat muzikálové formě. On to asi úplně muzikál možná není. Je to taková revuální forma, ale o čem jsem přesvědčen. Je to druh formy, který se výsostně hodí k tomuto tématu.

Hovořil jste o vizi nového muzikálu, o týmu 3B. Prozradíte něco bližšího?
Ne, to nemohu. Na to jsem příliš pověrčivý. Nyní hážeme na stůl různé nápady. A rýsuje se nám jakási základní linie. Já prozradím pouze jednu věc. Pokud je nám známo, tak je to na téma, které ještě nikdy nebylo muzikálově zpracováno.

Jednáte již například s nějakými herci?
Kolowrat se cestou do Francie zastavil v BavorskuNe. Zatím je to opravdu ve stavu zrodu a mi bychom se chtěli pokusit, protože kluci jsou pro to jedna nadšení a jednak ideálně disponovaní. S Ondrou jsme již řadu společných věcí udělali a s Ondřejem Brzobohatým se již dlouho známe. On měl také původně hrát Nicka Cartera, ale protože pak vydával své cédéčko, tak ho nahradil Petr Vondráček. A víc bych prozrazovat nechtěl, protože jak říkám jsem pověrčivý.

Ani jestli se mohou těšit diváci v Praze nebo v nějakém menším městě?
Tak mi ještě nemáme vybrané konkrétní divadlo. Nemáme ani producenta. Chceme mít nejprve část díla napsaného, abychom ho mohli nabídnout, tak jako se odehrálo zhruba před rokem a půl. Šťastný konec - šťastná svatbaKdyž jsme měli napsanou půlku Adéla ještě nevečeřela a marně jsme hledali producenty. Narazili jsme i na řadu divadel, kterým se to líbilo, ale když si vypočítali náklady, které by na to byly. Protože jenom vyrobit loutku tý žravý kytky je hrozně náročné, tak nám to vraceli s tím: "My na to nemáme peníze". A já jsem řekl. Co se budu trápit. Proč chodit za kovaříčky, půjdu rovnou za kovářem.

A měl jsem tu drzost domluvit si schůzku s Oldou Lichtenbergem, který mě přijal. Půjčil si ten text a řekl: "Pane režisére, já Vám dám do dvou dnů vědět". A potěšil mě. Bylo odpoledne asi kolem 15. hodiny a přišla mi textovka. TAK JA TO TEDA BERU. Tak jsme měli velkou radost. Ale tím chci říct, že nejdřív musíte mít nějaké dílo, něco hmatatelného, co můžete nabídnout. My nechceme nabízet nějaké vize.Kolowrat a Projsa domlouvají jak dál (bez peněz)

A zpět k veteránům. Byl jste se podívat na dědečky automobily zde v muzeu ŠKODA auto v Mladé Boleslavi?
Byl, samozřejmě. To je překrásné. Já bych to chtěl mít doma. Aspoň jednoho. I když řada z nich, to vlastně většina z návštěvníků neví, jsou makety. Oni jsou to modely. Já jsem si myslel, že je to všechno pojízdné, ale není tomu tak. Stejně tak i ta naše Voiturette, která nám dnes přijela na jeviště, tak sice má motor, se vším všudy a se všemi komponenty. Ten ale není pojízdný. To muzeum je fascinující a mrzí nás vlastně jedna jediná věc. Dnes jsem na to jeviště v autě přijel sám, ale my jsme měli tu krásnou představu, že v tom dědečkovi automobilovi přijede pan Branald. Se kterým jsme se minuli jen o pár měsíců, což je hrozně smutné. A pan Branald by byl v podstatě, odečteme-li nějaký ten měsíc, stejně stár jako tohle divadlo. Bylo by mu právě 100 let. Všechny zázraky se holt dít nemohou.

Dcera Adolfa Branalda - Tatínek by řekl: "Bylo to růžovoučké"Dcera Adolfa Branalda

Jak se Vám líbila muzikálová adaptace novely Vašeho tatínka?
Když přišli za tatínkem, tak já jsem u toho byla. A řekli, že by rádi z Dědečka automobila udělali muzikál a tatínek jim povídal. "No, já si to nedovedu představit". Ale opravdu se jim to moc povedlo, moc se mi to líbilo. Jediné co na to mohu říci je: "Bravo!"

Váš otec měl velice vřelý vztah k autům, vlakům a k technice vůbec. Nebylo toho někdyKolowratovo tetičce šlo nejvíce o sex přeci jen až příliš?
Ne, naopak. Protože on neuměl řídit, ale je pravda, že k autům měl velice kladný vztah, protože on pracoval u Speedway oil. Prodával olej do aut. A stará auta opravdu miloval.

A co by na svoje dílo v tomto podání asi řekl pan Adolf Branald?
Tatínek by byl hrozně moc rád a po tomhle představení by řekl: "Bylo to růžovoučké".

 

Ota Jirák - "Zpívám trošku falešně, ale zato neudržím rytmus"

Ota JirákV muzikálu hrajete hraběte Kolowrata. Na lidi působíte velice ctnostným až šlechtickým dojmem. Nepřipadáte si někdy jako hrabě i vy sám?
A víte, že to tam možná někde hluboko bude. Protože za války, když se musel dokazovat původ do druhého kolena, tak můj dědeček Vaněk. Toho to tak chytlo, že šel po matrikách a dostal se až k Vaňkovi z Valečova, kterýžto byl podkomořím krále Jiřího z Poděbrad. Což byla docela slušná státní funkce. Takže, když se po sametovém převrácení začali hádat Klub českých turistů a Tělovýchovná jednota Turnov, komu ten Valečov patří, tak já jim říkám: "Co se hádáte, to je můj hrad. Rodový hrad. Sice po přeslici, protože to bylo z máminý strany, ale to je můj hrad". Takže ono možná kurňa tam něco takového bude. Sice teda jak to prasklo s Jiříkem z PoděbrSvatební den si užívali opravdu všichniad, tak dědečka zavřeli na Bezděz a od té doby je hrad pustý, ale pořád se tam cítím doma.

Takže herec Ota Jirák v dohledné době změní své bydliště?
To né. Na hradě už nám turisté s prominutím kakaj v rytířském sále a do hladomorny. Teď se to tam teda trošku zlepšilo, ale to než bych dal dohromady, tak na to divadelní plat opravdu nestačí.

Znal jste již před započetím zkoušek novelu Adolfa Branalda nebo Film Alfreda Radoka Dědeček automobil?
Samozřejmě, že jsem znal. Knihu jsem znal. Radokův film byl dokonalý, nádherný. Já měl tu čest převzít roli po panu Hlinomazovi, který byl naprosto bezvadný a úžasný. Dokonce jsem ho i znal a je pro mě potěšení tohle hrát.

Dědeček automobil je velice náročná inscenace. Jak probíhali zkoušky? Spolupráce s režisérem Balašem? S mladými herci?Dědeček automobil se směle řítí k dalším reprízám...
Mladí herci jednoznačně skvělí. Je radost s nimi hrát, protože jsou opravdu talentovaní. Opravdu všechno uměj. Když jsme dělali s Radkem Balašem první inscenaci tady, tak Mojmír Weimann říkal: "To je soubor, po Vás by mohlo sáhnout kterékoli muzikálově divadlo." A to říkal Mojmír Weimann! Pak když mě slyšel zpívat, tak i Radek zjistil, že bude lepší, když budu hrát činoherní role, páč já zpívám sice trošku falešně, ale zato neudržím rytmus. Má žena tvrdí, že bych mohl zpívat s Alexandrovcema, že tam by se můj hlas uplatnil a ztratili by se tam ty drobné nerovnosti. S Radkem se dělá velice dobře a tenhle ansábl je opravdu bezvadnej. Myslím si, že Mojmír Weimann měl pravdu. Takovýhle soubor, přestože všichni rodověrný činoherci. A najednou zpívají a tančí. Já jsem dokonce zpíval a tančil v Josefíně, což byla Radkova první inscenace tady. To ještě nevěděl, jak jsem na tom se zpěvem, tak mě do toho nutil. Ale zpívali jsme a tančili věc, kterou jako první na plátně ztvárnil Fred Aster a tohleto jsme tam váleli. Já jsem říkal. "Buď můžu zpívat, nebo tančit, oboje prostě nejde" A vyrazili to ze mě. Takže jsem i zpíval i tančil.

Vy a jeden Váš herecký kolega máte zafačované zápěstí. To se Vám stalo společně?
...a ani déšť ho nezastavíNe, to bylo nezávisle na sobě, ale kdybyste viděl třeba Podkalhoty, nebo kdybysme hráli v šortkách, tak by bylo vidět, že ortézy nejsou jen na rukách. Jsou i na kolenou a podobně. Ale udělali jsme si to nezávisle na sobě. Já například, když jsem manuálně pracoval, což by člověk v mém věku už neměl dělat. Byl jsem vyvézt trávu, kterou jsem nasekal, spadl jsem z valníku a zlomil jsem si ruku. Kolega Theimer ten k tomu přišel přímo na jevišti, kdy mu v Romeovi a Julii jako Tybaltovi přesekli palec mečem. Ale to tohle povolání prostě nese. Kdysi, za hlubokého minula, natočili pěkný film o škodlivosti pracovního prostředí. A mi jsme na tom byly stejně jako horníci. Bohužel ne tak dobře placení.

 

Historický automobil

Při závěrečném potlesku přijel na scénu originální automobil Laurin & Klement.

Historický automobil a všichni účinkující muzikálu Dědeček automobil Historický automobil Laurin, Klement, Balaš, Branaldová - bez nich by představení nevzniklo Historie a současnos Dědečka automobila

Komentáře k článku

* Jméno
* Mail
WWW
Přidat komentář
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions
 
Sdílej na Facebooku

Creative Commons

Creative Commons License
Photo & text by Michal Škvor & team Musicalnet.cz is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License. Based on a work at www.musicalnet.cz

Certifikace

Tyto stránky jsou archivovány v systému Národní Knihovny v projektu

 STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR


Musicalnet.cz

Copyright © Michal Škvor & team, 2004 - 2024 pro Musicalnet.cz. Všechna práva vyhrazena. Fotografie ani články nelze používat na jiných webech bez písemného svolení autorů.
Joomla! je svobodný software šířen pod GNU/GPL licencí.